HORSE RACING TRACKS
Horses have been raced for enjoyment and sport since they were first domesticated and ridden by humans. Since the 17th century, a concerted effort has
been made to breed superior individual horses whose performance will enhance
the standing of their owners and breeders. Within the sport of horse racing
two industries can be distinguished: breeding, in which the breeders rely both
on blood lines with past performances and progeny testing on the track to
enhance their position; and racing, with owners, trainers, jockeys and betters
making up a highly visible part of a large industry concerned with racing horses
purely for fun or profit.
Turf tracks for horse racing arc therefore the concern of a wide variety of
people. Owners of horses and the clientele who wager money on races are
extremely interested in any influence of the turf on the competitive ability of
individual horses. Trainers and jockeys have the additional concern over any
interaction of the racing surface with the safety and health of horses. Racing
administrators and course supervisors want the best racing surface to attract the
better horses which in turn excite public interest and provide the best financial
returns. This chapter addresses their concerns by providing an overview of
factors that determine the condition of the turf racing surface, that is, the
racetrack. As well as being of interest to all sections of the racing industry,
turf racetracks fulfil a valuable role as a specialised study area for students of
turf science.
Track assessment
An accurate assessment of track conditions (going) would enable performance
standards to be monitored both on and between racedays. Horse racetracks
differ from nearly all other turf arenas because racetimes offer a direct, relevant
but independent means of assessing the character of the surface. The winning
times of comparable horses will reflect the characteristics of the going on
different racedays with regard to their effect on overall speed. The assessment
is not synonymous with quality which embraces a range of subjective criteria.
Presently, most tracks are assessed qualitatively and classified among
several discrete categories, for example, firm, soft and heavy. Racetimes do not
usually relate closely to these categories of going (Fig. 9.7, from Uren and
Scott, 1982). Misjudgement of track condition only partially explains this
overlap, seen even when single race class times distance combinations are
examined (see times in Fig. 9.8). Errors in changing starting positions to allow
for different running rail locations and in the line taken by jockeys on wet
tracks arc also possible sources of variation.
Uren and Scott (1982) examined the usefulness of developing a quantitative assessment of the conditions on turf racetracks. They concluded from
their experiments on a Melbourne racetrack that assessment could be based on
quantitative criteria but questioned the tangible benefit of such a measure.
However, in their study they judged the likely benefits using indirect measures
such as betters' success, rather than their value to owners, trainers and racetrack
managers. If further work was to be carried out they recommended a range
of instruments from penetrometers to shear vanes and impulse hammers be
investigated.
|
DOSTIHOVÉ DRÁHY
Na koních se závodilo pro zábavu a sport od doby, kdy byli domestifikováni a kdy na nich lidé začali jezdit. Od 17-tého století se systematicky pracuje na výchově nadprůměrných koňských jedinců, jejichž výkon vyzdvihne postavení jejich majitelů a chovatelů. V rámci dostihového sportu můžeme činnost rozdělit do dvou odvětví: chovatelství, v němž chovatelé sledují výkony jednotlivých rodokmenů v minulosti a testují potomky na závodišti, aby vyzdvihli své postavení; a na závody které spolu s majiteli, trenéry, jezdci a sázejícími vytvářejí vysoce viditelnou oblast velkého odvětví spojeného s dostihovými koňmi čistě pro zábavu a zisk.
Dostihové dráhy pro závody koní jsou tedy zájmem široké řady lidí. Majitelé koní a klientela která vydělává peníze na závodech se tedy mimořádně zajímá o jakékoli vlivy dostihové dráhy na závodní schopnosti jednotlivých koní. Trenéři a žokejové si navíc dělají starosti o bezpečí a zdraví svých koní. Správci dostihů a dostihových drah chtějí co nejlepší dostihové dráhy které přilákají co nejlepší koně což zase přitáhne veřejný zájem a přináší nejlepší finanční zisky. Tato kapitola se zabývá jejich zájmy poskytujíce přehled faktorů, které určují stav dostihové dráhy. Stejně jako je zájmem všech složek dostihového odvětví, dostihové dráhy plní důležitou roli jako studijní směr posluchačů škol zabývajícím se dostihy.
Hodnocení dráhy
Přesné zhodnocení stavu dráhy by umožnilo kontrolu norem výkonu povrchu ve dnech dostihů i mezi nimi. Koňské dostihové dráhy se liší od téměř všech ostatních travnatých kolbišť protože dosažené časy v závodech nabízí přímé, přiměřené a nezávislé hodnocení stavu povrchu. Vítězné časy srovnatelných koní budou odrážet vlastnosti dráhy v různých dostihových dnech s ohledem na její vliv na celkovou rychlost. Toto hodnocení není totožné s kvalitou. Kvalita zahrnuje řadu subjektivních kriterií.
V současné době je většina drah hodnocena kvalitativně a zařazována do různých kategoriích, například: pevná, měkká, těžká. Časy dosažené v distizích při tomto hodnocení obvykle nehrají velkou roli (Obr. 9.7, od Uren a Scott, 1982). Špatně odhadnuté podmínky dráhy mohou toto překrytí vysvětlit jen částečně. Překrytí je dokonce videtelné i v rámci jedné kategorie vzdáleností (viz časy na obr. 9.8). Chyby vlivem změněných startovacích pozic umožňující posouvání zábradlí, a stopou kterou si žokejové vybírají na mokré dráze mohou být také zdrojem odlišností.
Uren a Scott (1982) zkoumali užitečnost vývoje kvantitativního hodnocení podmínek dostihové dráhy. Na základě svých zkušeností na dráze v Merlbourne došli k závěru že hodnocení může být založeno na kvantitavních kritériích ale zpochybnili hmotný přínos takového měření. Nicméně ve své studiích hodnotí pravděpodobně dobré výsledky v nepřímích měřítkách jako například v úspěšnosti sázkařů spíše než jeho hodnotu pro majitele, trenéry a správce drah. Pokud by měla práce na tomto hodnocení drah pokračovat, doporučují prozkoumat řadu přístrojů od 'průnikoměru' po 'střihoměry' a 'dopadoměry'.
|